Jméno obrozeneckého buditele Josefa Vlastimila Kamarýta (1797 – 1833) je spjato s Velešínem, třebaže jako kaplan působil v Táboře a farářem se stal v Klokotech. Velešínský rodák, který se na studiích spřátelil s Františkem Ladislavem Čelakovským, byl ve své době známý jako překladatel z francouzštiny, angličtiny a ruštiny. Psal také vlastní básně, které však spíše než z vlastních prožitků vycházejí z knižních podnětů. Publikoval je v tehdejších časopisech – především v Rozmanitostech, Poutníku slovanském, Čechoslavu, Časopisu Českého muzea Květech. Básně obsahující milostnou, vlasteneckou a přírodní lyriku i epiku, v nichž je patrné ovlivnění lidovými baladami a padělky známými jako Rukopis královédvorský a Rukopis zelenohorský, vyšly Čelakovského zásluhou roku 1822 v Praze jako Smíšené básně J. V. Kamarýta. Josef Vlastimil také sebral 246 českých církevních písní, které vydal ve dvou dílech Českých národních duchovních písní (1831 a 1832 v Praze a Hradci Králové). Předčasná smrt mu znemožnila vydat tyto písně i s nápěvy, zlomek zamýšleného díla zůstal zachován v Kancionálu klokotském. Z podnětu Čelakovského shromažďoval i české lidové písně – přičemž výsledek této Kamarýtovy činnosti se pravděpodobně stal jedním z Čelakovského inspiračních zdrojů. Dále soustředil asi 800 citátů tehdejších spisovatelů, mravních průpovídek a přísloví, které vyšly v letech 1834 a 1845. Třetí rozšířené vydání, které připravil k tisku František Dobromil Kamarýt, vydal v roce 1897 Jan František Zítek pod názvem Pomněnky neb rýmované průpovědi nábožnosti, mravnosti a moudrosti, dárek milé mládeži a mládeže milovníkům.

Jako buditel a spisovatel proslul ve své době také bratr Josefa Vlastimila František Dobromil Kamarýt (1812 – 1876), který se stal farářem v Kaplici. Roku 1867 se přičinil o vydání souborného básnického díla svého bratra pod názvem Sebrané světské a duchovní básně.

Zpět na Dějiny Velešína