Město Velešín
Historie
Ničivé požáry ve Velešíně
Starobylý ráz Velešína zničily četné požáry. K nejničivějším došlo v letech 1622, 1628, 1773,1845, 1868 a 1896.
Podobu městečka výrazně ovlivnily plameny, které 21. října 1773 kolem půl desáté, právě když lidé vycházeli z kostela, vyšlehly v domě číslo 45 zvaného u Zikmundů. Záhy se oheň rozšířil a brzy hořely obě strany náměstí. Vyhořely fara, škola, část věže horního kostela a domy po celé délce náměstí na obou stranách.
Ničivý požár, který řádil 14. června 1845, způsobila bouřka, která se onoho sobotního odpoledne rozpoutala přímo nad městečkem. Blesky v krátké době zapálily domy číslo 5, 95, horní věž, latránský dům číslo 26 a stodoly za zahradami. Nakonec blesk roztříštil i boží muka pod Latránem. Plameny zachvátily 47 domů a 30 stodol. Přeskočily i na věž dolního kostela, kterou se ale podařilo zachránit. Zato horní věž hořela celé dva dny. Při požáru uhořela dvacetiletá Terezie Tomášková a kouřem se udusil pětiletý Martin Kamarýt. Mnozí lidé utrpěli vážné popáleniny.
Ničivé plameny řádily i v neděli 8. září 1868, kdy se Velešín téměř vylidnil, protože většina lidí byla na děkovném procesí v Římově. Kolem poledne začala hořet farská stodola krytá šindelem. Oheň brzy přeskočil i na blízké stáje – a hořící šindele vylétající z plamenů zanedlouho zapálily celou stranu náměstí přilehlou k faře; požár se rozšířil i na řadu domů u královské silnice. Požár poničil deset domů na náměstí a sedm domů u královské silnice.
Již menší byly následky požáru z 24. května 1896. Oheň, o němž se soudilo, že byl založen, vyšlehl v domě číslo 38. Plameny zničily i sousední domy č. 37 a 39, u dalších domů poničily stodolu a střechu.
Oheň si ale vybírá svou daň i v nové době. Oheň založený při rodinné tragédii 23. 2. 2000 umocnil zkázu rodného domu národního buditele Josefa Vlastimila Kamarýta. Již beztak zchátralý dům byl po požáru stržen a na jeho místě vznikla odpočinková zóna s parčíkem; zbourání domu současně vyřešilo dopravní problémy v nejužším místě na průjezdu městem.