Pozůstatky dávného opevnění v lokalitě Strahov-Kamenná věž - asi dva kilometry severovýchodně od Velešína - lákaly dávno pozornost romantiků. Traduje se názor, že jde o pozůstatky hradiště slovanského kmene Doudlebů. Na počátku minulého století prosazoval toto přesvědčení vlastivědný badatel Josef Braniš. Jeho argumenty však v letech 1940 – 1941 vyvrátilo zkoumání archeologa Bedřicha Dubského. Také archeolog Antonín Hejna, který v lokalitě kopal v sedmdesátých letech minulého století, nenašel stopy osídlení z doby hradištní. Dospěl k závěru, že místo osídleno bylo, avšak ne intenzívně ani dlouhodobě. Předpokládá existenci nenáročného opevnění, které nedlouho po vybudování zničil oheň. Nynější úroveň poznání napovídá, že pozůstatky fortifikačních staveb na Kamenné věži se s největší pravděpodobností vztahují k zajištění bezpečnosti hradu na protějším břehu řeky Malše v počátcích jeho existence. Archeolog Jiří Fröhlich ale nevylučuje, že se mohlo jednat i o opevněnou základnu, kterou si vybudovali raně středověcí obléhatelé hradu. Nedaleké zbytky valu jsou možná ještě mladší – soudí se, že by mohlo jít o zbytky opevnění vybudovaného za třicetileté války.

V letech 1973 – 1976 zkoumal tým Antonína Hejny také zříceninu hradu Velešín. Nejcennějším nálezem byl objev románsko-gotické hradní kaple s pozůstatky menzy (stolku před oltářem) a zachované omítky se zbytky maleb ptáka, draka a raka. Výzkumníci dále vykopali řadu drobností pocházejících ze 13. – 15. století: zlomky nádob, nože, hroty šípů, klíč, závěs, hřeby, kování dveří, rukojeť lžičky, vidličku, přezku, podkovu, část petlice, nedodělaný kostěný nůž, škrabadlo z rohoviny, rydla ze zvířecího zubu a parohu, hliněné kuličky, přeslen, zlomky skleněných předmětů, gotické cihly a střešní prejzy.

Archeologický výzkum Kamenné věže a strahovského valu z roku 2018

Prostorově související lokality Strahov a Kamenná věž leží na ostrožně tvořené řekou Malší a Velešínským potokem, jejíž současný vzhled je značně pozměněn vzedmutím vodní nádrže Římov. Tzv. „hradiště Strahov“ je vyděleno z široké ploché ostrožny mohutným rovným valem, který se původně přimykal k příkrým svahům. Na ohrazenou plochu je v severovýchodní části připojena úzká podlouhlá ostrožna vydělená po bocích prudkými srázy, jejíž dominantou je oválný pahorek pojmenovaný Kamenná věž, podle kterého má celá poloha jméno. Před tímto pahorkem na přístupové straně jsou relikty předsunutého opevnění tvořené valy a příkopy. Ačkoliv obě lokality byly poprvé popsány před více než sto lety Josefem Branišem (Staročeské hrady, 1909), jejich skutečné stáří bylo dlouhou dobu neznámé, respektive kolovaly o nich různé představy, které však postrádaly oporu v archeologickém poznání. Tato skutečnost byla jedním z hlavních důvodů, proč byly na obou lokalitách v roce 2018 provedeny ve spolupráci Archeologického ústavu FF JU v Českých Budějovicích a Národního památkového ústavu tamtéž badatelské archeologické výzkumy.

Kamenná věž

Samotný pahrbek vykazuje značné formální podobnosti s mohutnými valy z hradišť v Týně nad Vltavou – Svaté Anny a v Opalicích, přestože ani jeden z těchto valů není zcela jistě datován, je pravděpodobný jejich původ ze sklonku starší doby bronzové, tedy z období, které je na Kamenné věži bohatě doloženo. Tato hypotéza vyvolala badatelský archeologický výzkum. Hlavními cílem badatelského výzkumu byla absolutní datace vzniku „pahrbku“ Kamenné věže. Výzkum měl dále za cíl studium charakteru případné konstrukce vnitřního složení pahrbku. Dalším cílem bylo vytvoření podrobného digitálního výškopisného a topografického modelu lokality.

Výzkum byl cílen především na zisk vzorků z bazálních partií pahrbku/valu na radiokarbonové datování. Pro efektivnost výzkumu, ale i kvůli minimálnímu narušení intaktních situací byla využita doposud obnažená sonda z roku 1976. Badatelský výzkum z roku 2018 doložil, že se jedná o přírodní pahrbek se skalnatým jádrem. Po obvodu temene bylo již dříve registrováno kamenné těleso tvořené lomovým kamenem bez známek jakéhokoli uspořádání. Že se jedná o strukturu související s lidskými aktivitami, dokazuje i silně propálený horizont, který je dokladem původní přítomnosti dřevěných prvků. Datace kamenné struktury stále není prosta problémů, nicméně na základě radiokarbonových dat lze nejspíše uvažovat o jejím nejpozději halštatském stáří (800 – 550 let před Kristem). Vzhledem k prozatím archeologicky doloženým aktivitám by bylo možné uvažovat právě o době halštatské či o starší době bronzové. Eneolitické stáří zjištěné kamenné struktury, i přes radiokarbonové datum uhlíku z její báze (2580 – 2450 let před Kristem), se zdá být málo pravděpodobné kvůli absenci soudobích analogických konstrukcí v regionu. Samotnou kamennou strukturu lze patrně považovat za destrukci konstrukce zvyšující defenzivní přírodního pahrbku Kamenné věže. Absence kuchyňského odpadu v podobě pravěké keramiky či zuhelnatělých plodin naznačuje, že samotné místo pahorku nebylo v pravěku využíváno k dlouhodobějšímu sídlení. Změna využití nastala ve středověku ve druhé polovině 13. století, kdy bylo místo intenzivněji využíváno. Stratigrafická poloha ne zcela početné středověké keramiky v povrchových vrstvách však naznačuje, že se jednalo až o druhotné využití destruované pravěké konstrukce. Vzhledem k absenci zdiva lze předpokládat spíše lehčí stavbu, jejíž stopy nebyly zatím archeologicky identifikovány.

Kamenná věž se nachází v oblasti s menší mírou archeologického poznání regionu povodí řeky Malše. Přesto sama o sobě svým opakovaným osídlením, ale i dalšími zatím sporadickými nálezy v okolí, naznačuje, že se v minulosti jednalo o významnou oblast mimo jiné patrně spojenou s nadregionální komunikací propojující oblast současných jižních Čech s Podunajím podél řeky Malše. Zdá se, že po období poklesů intenzity osídlení hrála opakovaně poloha Kamenné věže významnou úlohu v procesu stabilizace zdejšího osídlení skrze zemědělský pravěk (střední eneolit, starší doba bronzová, doba halštatská), ale stejně tak na počátku vrcholného středověku. Jednoznačné je, že se jedná o území se značným archeologickým průzkumným potenciálem. Přesnější podobu lokality v jednotlivých fázích osídlení je za současného stavu znalostí velmi obtížné blíže rekonstruovat. Nelze však vyloučit, že případný budoucí výzkum poskytne užitečné doklady i k této problematice.

Byla Kamenná věž pravěkým hradištěm nebo středověkým hradem? O pravěké hradiště se s největší pravděpodobností jednalo, ačkoliv si nejsme jisti jeho přesným stářím, vyloučeno není ani jeho obdobné opakované využití v pravěku. Zvláště ve starší době bronzové se dle intenzity akumulovaného sídlištního odpadu s ne zcela běžným dokladem metalurgie bronzu na lokalitě (nález zlomku výfučny měchu), ale i k současným nálezům v jejím blízkém okolí, muselo jednat o důležitý bod tehdejšího osídlení, který významností v rámci svého kontextu zcela jistě předčil i daleko pozdější vrcholně středověký objekt vybudovaný na reliktech pravěkého opevnění. Ten lze jen stěží interpretovat jako hrad. Byl patrně jen provizorním opěrným bodem, jehož účel zanikl po vybudování skutečného hradu Velešín na opačném břehu řeky Malše.

Strahov

Tzv. „hradiště Strahov“ se nachází na ostrožně, která byla z jedné strany vydělena Velešínským potokem, z další řekou Malší. Poslední přístupnou stranu uzavíral val s příkopem, jehož relikty jsou dodnes patrné. Val dosahuje délky 220 metrů, výšky 3-5 metrů a šířky až 5 metrů. Příkop je místy nevýrazný, ale někde dosahuje až metrové hloubky. Plocha „hradiště“, ani jeho val nebyly až do roku 2018 archeologicky zkoumány, pouze známe nálezy keramiky středověkého a novověkého stáří ze sběrů na polích, která v místě byla až do napuštění Římovské přehrady. V roce 2018 proběhl na lokalitě Strahov badatelský archeologický výzkum, který měl za úkol datovat a interpretovat obranný val a plochu, kterou měl bránit. Mezi další síle patřilo zjištění konstrukce valu a vytvoření digitálního a topografického modelu valu.

Ověřovací sonda byla položena v místě porušení valu lesní cestou na jeho jižním okraji. Těleso valu bylo tvořeno jednou homogenní hlinitou vrstvou prostou jakýchkoli datovatelných nálezů jako jsou keramické střepy či uhlíky. Zhruba 100 cm pod korunou valu se situace změnila a objevila se cca 100 cm široká propálená vrstva probíhající středem valu, obsahující velké množství uhlíků. Tato vrstva o mocnosti cca 60 cm svědčí o komorové či roštové vnitřní konstrukci valu. Je otázka, zda měl val vnější plentu, jelikož na vnější straně valu se nacházelo množství kamenů, ale ne tak dostatečné, aby z něj bylo možné plentu sestavit. Datovatelné nálezy se však nenašly ani v propálené vrstvě, a tak jediná možnost datování byla radiokarbonová analýza dvou vzorků uhlíků.

Původní premisa badatelského výzkumu předpokládala, že val může pocházet z období třicetileté války, kdy mohl být obrannou částí polního vojenského tábora, jak se domnívali již předchozí badatelé Bedřich Dubský a následně Jan Michálek a Petr Zavřel. Kartografické prameny tuto teorii také podporovaly. Během archeologického odkryvu však nedošlo k nálezu žádného datovatelného artefaktu. Přepálená vrstva značící roštovou či komorovou konstrukci valu však poměrně jednoznačně vyvrátila možnost jeho raně novověkého stáří. V roce 2019 proběhl ještě průzkum detektorem kovů v ploše předpokládaného tábora, ale jeho výsledek byl nevalný – všechny nálezy byly pouze recentního stáří se zaměřením na ztrátové artefakty ze zemědělského využívání lokality. Celý val byl také zaměřen totální stanicí, aby mohl být vytvořen jeho model. Radiokarbonové datování odhalilo, že val byl vybudován nejspíše v průběhu 7. – 9. století našeho letopočtu, což znamená, že Strahov byl nejspíše opravdu raně středověkým hradištěm, jak se domníval již Josef Braniš na počátku 20. století. K potvrzení tohoto zjištění by však byl potřeba rozsáhlejší výzkum zahrnující sondáž na několika místech domnělého vnitřku hradiště. Je pravděpodobné, že lokalita byla využívána i v následujících dobách.

Zpět na Dějiny Velešína